V jemnosti je tvá síla 🩷

(aneb co se stane, když přestaneš bojovat sama se sebou)

Někdy se zastavíš.
Ne protože chceš, ale protože už prostě nemůžeš dál.

Tehdy začneš slyšet něco, co dřív zanikalo v hluku povinností.
Tichý šepot. Dech. Tělo. Tlukot srdce nebo jen obyčejné ticho.

Představ si na chvíli, že svět kolem tebe ztichne.
Že nemusíš nic dělat, na nic myslet, nic zvládat.
Jen jsi.
Zavři oči a zhluboka se nadechni. Polož dlaň na své srdce.

Cítíš ten rytmus?

To je tvoje tělo, které ti připomíná, že jsi tady.

Jaké by to bylo, kdybys už na sebe přestala tlačit?
Kdybys místo hlavy poslouchala šepot svého těla?
Kdyby stačilo jen dýchat… a vědět, že jsi v pořádku právě teď?

Já sama jsem to dlouho neuměla.

Když jsem konečně objevila svůj vnitřní kompas,
život mě pozval do ještě hlubší vrstvy.

Přišlo páté těhotenství a s ním i pět let bez cyklu.
Byla jsem lektorka ženské cykličnosti, a sama jsem žádný cyklus neměla.

Zní to jako paradox, že?

Tehdy jsem pochopila, že cyklus není jen o krvi.
Je o vztahu k sobě, o rytmu, který nikdy nezmizí.
Jen se občas ponoří do ticha.

To ticho mě učilo slyšet.
Ale já pořád víc poslouchala hlavu než tělo.
Chtěla jsem být lepší matkou, tak jsem si udělala kurz laktačního poradenství,
protože jsem věřila, že když budu umět víc, budu víc „dost“.

Jenže tělo má vlastní moudrost.
Po dvou a půl letech kojení přišla první ovulace a hned s ní i nové těhotenství.
Šesté dítě.

Upřímně? Nechtěla jsem ho.
Byla jsem vyčerpaná, ztracená, zahlcená.

Měla jsem pocit, že to nezvládnu.

Ale nakonec jsme se rozhodli si malou nechat.
A dnes vím, že to byl největší dar, jaký jsem kdy dostala.

Protože právě skrze ni jsem pochopila, co to znamená milovat se bez podmínek.
Ne „dokonalou verzi sebe“, ale tu unavenou, chaotickou, hledající.

A teď, když studuji školu pánevního dna, a znovu jsem si sáhla na dno, jen tentokrát jiným způsobem, jsem konečně pochopila, co znamená naslouchat svému tělu.
Co je to opravdová sebeláska.
A že síla, kterou jsem hledala, se rodí z jemnosti.

Dřív jsem si myslela, že sebeláska je o tom mít se ráda.
Dnes vím, že je to o tom dovolit tělu, aby mě vedlo.

Možná to znáš i ty.

Být ta, která všechno drží.

Která funguje, i když by nejraději na chvíli zmizela.
A někde uvnitř slyší tichý hlas: „Zpomal. Zastav se. Poslechni mě.“

Jaké by to bylo?

Kdybys nemusela být silná pořád?
Kdybys místo tlaku zvolila důvěru?
Kdyby sis dovolila být měkká a přesto pevná?

Možná bys zjistila, že jemnost není opak síly.
Jemnost je síla.
Taková, která ti dovolí být i cítit zároveň.

A právě o tom bude naše společné setkání
🩷 V jemnosti je tvá síla – 11. 11. v 19:00.

Prostor, kde si dovolíš na chvíli vypnout hlavu a vrátit se k sobě.
Během 90 minut se naučíš, jak se do svého těla vracet i uprostřed chaosu.

Po webináři ucítíš klid, který nezmizí s první povinností,
a spojení se sebou, které se neztratí s hlukem světa.

Protože tvoje tělo tě nikdy neopustilo.
Jen čekalo, až se k němu vrátíš. 🩷

Zaregistrovat se můžeš tady https://vedomemilovat.cz/webinare/v-jemnosti-je-tva-sila/