Musím být silná, musím vydržet

Vzorec, který se zapisuje do těla ženy

Vzorec „musím být silná“ nebo „musím vydržet“ se velmi často zapisuje do těla ženy, do pánevního dna, do dechu, do její každodenní reality.

„Musím být silná.“
„Musím vydržet.“

Věta, která zní na první pohled až ušlechtile. Je v ní síla, vytrvalost a hluboký smysl pro odpovědnost. V mateřství je tato schopnost často oceňovaná a glorifikovaná.

Silná žena.

Ta, co to všechno zvládne. Tak, která to všechno ustojí. Ta, která tě podrží i v těch nejtěžších chvílích.

Ale… Kdo drží ji?

Co když tahle věta není její přirozenost?
Co když je to vzorec, který jí kdysi pomohl přežít, ale dnes je jejím vězením. Vězením ve vlastním těle?

V minulém článku jsem psala o emoční rovině a její spojitosti s předčasným porodem a pánevním dnem. Celý text najdeš tady Pánevní dno po předčasném porodu – emoční rovina. Dnes pokračuji vzorcem, který si spousta žen často nese. „Musím být silná.“ O fyzickém dopadu tohoto držení píšu podrobně v článku o pánevním dnu po předčasném porodu – fyzická rovina.

Musím být silná

I já tento vzorec moc dobře znám. Leta se s ním potkávám v různých oblastech svého života. Musím vydržet. Kolikrát jsem nesla tolik, že jsem se pod tím až lámala, ale navenek jsem držela. Přece musím být silná. Až jsem došla do bodu, kdy tělo řeklo dost… ale to je jiný příběh.

Tehdy jsem začala tento vzorec rozplétat. Začala jsem odhalovat vrstvy, ve kterých se v mém životě všude skrývá a jak se k němu stále vracím, uvědomila jsem si jednu věc.

Možná to není vzorec, věta, která vznikla předčasným porodem.
Možná má mnohem hlubší kořeny.

Jsem dítě, které přišlo do rodiny, kde se na dítě už nečekalo. Po mnoha pokusech. Po jedné velmi bolestivé ztrátě. V tomto rodinném systému zůstalo spíš prázdné místo a tichý strach než radostné očekávání.

Pak jsem přišla já. Nečekaně. Možná proto, abych to prázdno zaplnila. Abych svou existencí zahojila to, co bolelo přede mnou.

Byla jsem prvorozená dcera. Ta, která přirozeně přebírá zodpovědnost. Ta, která „to zvládne“ a drží prostor pro ostatní, aby oni nemuseli.

A když se dnes podívám zpátky, vidím ve svém životě mnohem víc „předčasných“ momentů:

• Předčasnou zralost.
• Předčasnou dospělost.
• Brzkou zodpovědnost.
• A nakonec i předčasné porody.

A tak si říkám.

Co když předčasný porod tenhle vzorec nevytvořil… ale jen ho zhmotnil? Co když tělo vzalo vnitřní přesvědčení „musím být silná“ a otisklo ho do reality tak nekompromisně, aby už nešlo přehlédnout?

A jak se tenhle vzorec „musím být silná“ zapisuje do těla?

Když žena nese větu „musím být silná“, není to jen psychický postoj. Je to biologický příkaz pro svaly a nervovou soustavu, který znamená:

• Nepovolit.
• Nehroutit se.
• Udržet to.
• Nezatížit ostatní.

A tělo se tomu dokonale přizpůsobí. 

Pánevní dno drží jako poslední val obrany. Břicho se stáhne, dech se zkrátí a zůstane jen v horní části hrudníku. Často se objevuje stažení v oblasti ramen, trapézů, krku a čelistí.

Ve své podstatě to není špatně, je to něco, co se stalo pro tělo naprosto přirozené.

„Držení“ se stalo strategií pro přežití.

Možná proto u mnoha žen po předčasném porodu nenajdeme oslabené pánevní dno, ale přepjaté, stažené. Tělo totiž pokračuje ve vzorci, který zná nejlépe: Držet. Unést. Vydržet. Jako by se bálo, že když povolí, stane se katastrofa.

A není to přirozenost jen pro ženy po předčasném porodu. Ve své praxi se s tímto stažením a odpojením setkávám i u žen po komplikovanějších porodech nebo císařském řezu.

Když žena drží příliš mnoho, nemá kde spočinout

Tenhle vzorec se nepropisuje jen do tkání, ale do celého bytí ženy, do její každodenní reality i do vztahů. Taková žena je oporou, stojí a všechno zvládá.

Někdy je to krásné, ale časem se to stává nesnesitelně náročné.

Protože když žena drží všechno, často nemá kde spočinout. Nemá komu předat váhu, protože se podvědomě bojí, že by ji nikdo jiný neudržel a tak drží dál. Neumí odpočívat, neumí pustit kontrolu.

A to se pak může nepozorovaně propsat i do dynamiky vztahu. Kde jeden „vždy nese“ a druhý „nemá co nést“.

Žena v tu chvíli přebírá i to, co by nemusela.

• Drží rodinu.
• Domácnost.
• Stará se o finance.
• Plánuje.
• Zvládne vše.

Jediné, o co se neumí postarat je ona sama. Možná na venek působí dokonale, ale uvnitř cítí, že už nemůže. Něco uvnitř volá po pozornosti, po pomalosti, po zastavení a někdy tak hlasitě, že už se to nedá přehlédnout.

Zkus se na moment zastavit tady a teď

Možná právě teď, když čteš tyto řádky, tvoje tělo ví přesně, o čem mluvím. Zkus si na moment uvědomit:

• Jak teď sedíš?
• Máš sevřené čelisti nebo jazyk přitisknutý na patro?
• Jsou tvoje ramena u uší?
• Kam směřuje tvůj dech? Cítíš ho až pod pupíkem nebo je jen u klíčních kostí?
• A co tvoje pánev? Dovoluješ jí se plně opřít do židle, nebo ji podvědomě držíš pár milimetrů nad ní, jako bys byla připravená kdykoliv vyskočit a začít něco zachraňovat?

Musím být silná. A co když nemusím?

Dnes si kladu jinou otázku.

Co když věta „musím být silná“ už není nutná k přežití? Co když předčasný porod nebyl selháním mého těla, ale zrcadlem, které mi tenhle vzorec ukázalo v úplné nahotě, abych ho mohla začít léčit?

Skutečná síla možná není v tom, že všechno vydržím. Možná je v odvaze povolit. Dovolit si být křehká. Opřít se. Nést věci spolu s někým jiným a někdy nenést vůbec nic.

Možná právě tam se začíná měnit náš starý příběh. Ne bojem proti němu, ale novou zkušeností: Mám hodnotu, i když zrovna nejsem silná.

Pokud cítíš, že v sobě tuhle větu také neseš, věz, že v tom nejsi sama. Není to tvoje chyba. Je to jen starý příběh, který čeká, až ho někdo uvidí… a dovolí mu, aby se konečně rozplynul do výdechu.

Od „vědět“ k „dovolit si“

Možná si říkáš… Sakra, to je pravda. Možná tě tenhle vzorec také svírá. Ale co s tím?

Tělo se nedá přemluvit jen logikou. Tkáň, která léta „držela stráž“, potřebuje čas a bezpečné vedení, aby uvěřila, že už může povolit. Potřebuje zažít novou zkušenost, že když se uvolní, svět se nezhroutí. Že v té jemnosti a měkkosti není slabost, ale skutečná a nezlomná síla.

Daruj si prostor pro uvolnění

Pokud to chceš začít tělo učit hned teď, připravila jsem pro tebe vedenou meditaci Sebelásky. Níže si ji můžeš stáhnout zdarma a na chvíli se zastavit. Je to krátké zastavení určené právě pro ty chvíle, kdy cítíš, že tvůj „vnitřní voják“ zase nastoupil do služby.

A pokud cítíš, že jsi připravená jít hlouběji a přepsat tento vzorec ve svých buňkách i v každodenním životě, zvu tě do svého online programu 28 dní jemnosti. Během 28 dní se společně podíváme na to, jak vrátit do pánve život, jak dovolit dechu, aby tě vyživil, a jak najít sílu v tom, že prostě jsi. Bez podmínek. Bez nutnosti „to všechno ustát“.

Jestli tě zajímá víc… napiš mi na e-mail ladka@vedomemilovat.cz a můžeme se propojit.

Zasloužíš si odložit to těžké břemeno. Ne zítra, ne až bude vše hotovo. Ale teď.