Jsou chvíle, kdy se ve vztahu cítíme dobře, i když to někdy bývá těžké. A pak jsou dny, kdy se v nás ozývá tiché:
„Nevím, jestli tohle ještě snesu.“

Někdy je to jen únava.
U žen to někdy bývá fází cyklu.
A někdy je to signál, který volá po větší pozornosti.

Tahle otázka, jestli ještě zůstat, nebo nechat jít nepatří rozumu.
Patří srdci, tělu a pravdě, která se vynořuje, když se přestaneš snažit všechno nést.

Možná právě teď potřebuješ trochu nadhledu, který pomůže vidět dál než jen na další krok.

Když jeden vidí dál a druhý ještě ne

Možná to znáš.
Roky na sobě pracuješ, učíš se komunikovat, vnímat víc, cítit víc. Chápeš svoje vzorce, znáš svoje rány a učíš se je hojit.

A možná žiješ vedle partnera, který:

• neuznává emoce,
• nechápe, proč „to řešíš“,
• považuje city za přehnané,
• má rychlé soudy,
• drží se naučených rodinných návyků,
• nebo má pocit, že „takhle to prostě je“.

A ty se snažíš komunikovat jinak…
jenže místo toho slyšíš:

• „Vnímáš to špatně.“
• „Přeháníš.“
• „Zase něco řešíš.“
• „To je tvůj problém.“

A uvnitř tebe se pomalu rozpadá kus světa.

Když rozdílnost není problém, ale nekompatibilita už ano

Je přirozené být jiní.

Jeden tichý, druhý expresivní.
Jeden žije hodně v těle, druhý v hlavě.
Jeden mluví o pocitech, druhý o věcech, které je potřeba „řešit“.

To není problém.
To je život.

Gary Chapman ve své práci s jazyky lásky říká, že dva lidé se mohou milovat hluboce, a přesto se míjet, protože každý vyjadřuje lásku jinak. Často to není nekompatibilita, ale jen nepochopení našich jazyků lásky.

Rozdílnost se dá sladit.
Když je tam ochota, respekt a zvědavost.

Nekompatibilita však začíná tam, kde rozdílnost zasahuje do životních hodnot:

• když jeden chce otevřenost a druhý raději mlčí,
• když jeden touží po svobodě a druhý po svazku,
• když jeden touží po hloubce a druhý se jí bojí,
• když jeden roste a druhý se odmítá podívat do sebe,
• když jeden chce laskavost a druhý umí jen tvrdost.

Hodnoty nejsou názory.
Hodnoty jsou směrovky života.
A když míříte opačným směrem, vztah se rozpadá s každým dalším krokem.

Rozdílnost uneseš.
Nekompatibilitu neunese nikdo. Ne proto, že by tam nebyla láska, ale proto, že se vaše duše dívají jinam.

A jestli se chceš podívat na vaše společné hodnoty, můžeš si stáhnout náš PDF přesně k tomuto tématu.

Chci se na náš vztah podívat zblízka.

Příběh ženy, která žárlila, protože nevěřila sobě

Krátký příběh o ženě, která milovala, ale nemilovala sebe. Nebyla ochotná růst, nahlédnout na svá zranění ani měnit způsob, jakým je přenášela do vztahu.
A tak zraňovala sebe i jeho.

Není to příběh k souzení.
Je to příběh, kde končí naděje a začíná bolest.

Byla to žena, která milovala hodně.
Až moc.
Její láska byla navázaná na strach, ne na důvěru.
Každý den se v jejím těle ozýval pocit, že není dost.

Každé pípnutí telefonu byla hrozba.
Každé malé zpoždění znamenalo podezření.
Každá jiná žena znamenala ohrožení.

A muž, který vedle ní stál, se pomalu ztrácel.
Ne proto, že by udělal něco špatně, ale protože žárlivost nikdy není o tom druhém.
Žárlivost je o prázdnotě, která se bojí, že nebude milovaná, když zůstane sama sebou.

Tady nešlo o rozdílnost.
Nešlo ani o konflikt.
Šlo o nekompatibilitu hodnot:
on toužil po důvěře, ona neuměla důvěřovat ani sobě.

Takový vztah se dlouhodobě nedá unést.

Dá se budovat vztah s takovým člověkem?

Ano.
Ale…

• musí být otevřený tomu, že existují i jiné světy než ten jeho,
• musí být ochotný se zastavit,
• musí být připravený podívat se na sebe,
• musí přijmout, že růst je součástí vztahu,
• a hlavně musí respektovat, co cítí druhý, i když tomu třeba nerozumí.

A ač nemám slovo „musí“ ráda, tak v tomto případě ho použiji, protože bez toho to prostě nejde.

Když tohle splní… pak stačí, když začne jen jeden a druhý se postupně přidá.

Nikdy to není zázrak přes noc. Spíše je to proces a některé změny trvají i týdny. Jiné měsíce a některé roky, ale dějí se.

Protože, když chtějí oba jde to, možná pomalu a někdy nemotorně, ale jde.

Kdy má vztah naději

Naděje není o tom, že si přejeme, aby to dopadlo dobře.
Naděje je o tom, že vidíme malé kroky, které ukazují, že vztah žije.

Tři signály, které jsou zásadní:

1) Je mezi vámi respekt i během konfliktu

Ne dokonalost.
Ne harmonie.
Respekt.

To, že se i při rozdílnosti díváte jeden na druhého jako na člověka, ne na problém.

2) Partner nepopírá emoce

Nemusí je chápat.
Nemusí je cítit stejně.
Stačí, že je nezesměšní.

Když řekne: „Pomoz mi tomu porozumět.“

3) Existuje alespoň malá ochota růst

Nemusí být rychlá.
Nemusí být jistá.
Stačí, že je opravdová.
Ochota je víc než znalosti.
Ochota je energie, která drží vztah v pohybu.

Když jsou tyhle tři věci přítomné, vztah se může nadechnout i z velmi těžkých míst.

Kdy už je čas jít

Někdy nezůstáváme z lásky, ale ze zvyku, strachu nebo naděje, která se už nevrátí.
A tehdy je potřeba slyšet pravdu, i když může být bolestivá.

Tři signály, které ukazují, že už nelze pokračovat:

1) Když druhý dlouhodobě odmítá vidět svůj podíl

Když všechno, co se děje, padá na tvoje ramena.
Když emoce druhého jsou tvoje zodpovědnost.
Když se omlouváš za to, že něco cítíš, vnímáš jinak.

Tohle není vztah.
To je přetížení.

2) Když tvoje hranice nejsou respektované

Hranice jsou ochrana blízkosti a pokud je druhý opakovaně překračuje, nevytváří se vztah, ale postupně ztrácíš sebe sama a mizí tvá sebeúcta.

Když je po tobě chtěno, aby ses přizpůsobil/a ty a druhý odmítá převzít svou část odpovědnosti.

Když tebou manipuluje.

3) Když se necítíš bezpečně ani doma

Tichá domácnost.
Výsměch.
Zlehčování.
Napětí, které cítíš v těle.

John Gottman k tomu říká, že vztahy nejčastěji neničí konflikty, ale opovržení, které se pomalu usazuje mezi dvěma lidmi a ti si na něj zvykají.

A to je okamžik, kdy už nejde zachraňovat.
To je okamžik, kdy potřebuješ ochránit sám sebe.

Tady už nefunguje ani láska, ani trpělivost a už vůbec ne obětování se.

„Nemůžeš probudit někoho, kdo nechce vidět.“

Otázky k jemné reflexi

Nejsou tu proto, abys našel/a rychlou odpověď, ale proto aby ses potkal/a sám/sama se sebou.

• Kde se ještě potkáváme a kde už jen přežíváme?
• Co bych potřeboval/a, aby náš vztah znovu rostl?
• Co cítím, když si představím, že zůstanu takhle další rok, dva, deset?
• A co cítím, když si představím, že bych odešel/a?
• Kde je pravda mého těla, mého srdce?

Závěr

Někdy vztah zachrání odvaha zůstat.
Jindy odvaha odejít.

Někdy se uzdraví tím, že ho necháme růst.
A někdy tím, že ho necháme jít.

Láska není jen držení.
Láska je i propouštění.
A pravda je jediný kompas, který tě dovede tam, kde můžeš znovu dýchat.

Pokud chceš vidět jasněji, může ti pomoci Mapa vztahu zdarma, která ukáže, kde se potkáváte a kde se míjíte.

O tom jaká byla naše cesta si můžeš přečíst tady https://vedomemilovat.cz/muze-vztah-fungovat-kdyz-jeden-roste-a-druhy-ne/ a příště se podíváme na to, kde se páry nejčastěji míjejí a jak se tomu dá předcházet.