Může vztah fungovat, když jeden roste a druhý ne?

Jak budovat vztah, když jeden partner touží po změně a druhý jede ve starých vzorcích?

Tohle téma, zda může vztah fungovat, když jeden roste a druhý ne, řeší dnes více párů, než si dokážeme přiznat.
Možná jsi to někdy zažil/a také.
Cítíš, že se měníš, že začínáš vnímat své emoce jinak, mluvit pravdivěji, chceš být laskavější k sobě, chceš růst.

A partner?
Jako by pořád zůstával tam, kde byl.

V reakci, v logice, v uzavřenosti. V tom starém světě, kde city nejsou důležité a kde se problémy vyřeší mlčením, útěkem, prací nebo sexem.

Může vztah fungovat, když jeden z partnerů stojí na místě?

Tento článek je jemným, ale pravdivým pohledem na otázku, kterou v sobě nosí mnoho žen i mužů: „Dá se vůbec žít ve vztahu, kde jen jeden z nás chce růst?“

Odpověď není černobílá.
Někdy ano, někdy ne.
Někdy je možné víc, než si dnes umíte představit.

Pojďte si přečíst o lásce, která může růst… i když neroste rovnoměrně a jak moc se toho může změnit, když jeden z partnerů začne měnit sám sebe.

Proč se ve vztahu míjíme

Každý si neseme svůj vlastní příběh

Do partnerství nevstupujeme jako prázdné listy.
Každý z nás si přináší své a svůj:

• způsob komunikace z dětství,
• rodové vzorce,
• vzorce konfliktů,
• způsob, jak vidíme lásku,
• i způsob, jak vnímáme bolest.

Jak krásně popisuje Esther Perel, vztah není o nedostatku lásky, ale o tom, že si nerozumíme v tom, odkud k sobě přicházíme.

A tak se často stane, že žena touží po blízkosti, citovém propojení a po sdílení a muž se zavře, stáhne, odpojí nebo přepne do logiky.
Ne proto, že nechce, ale proto, že tak byl naučen přežít.
Často to vypadá jako nerovnováha, ale mnoho párů ukazuje, že když ve vztahu jeden roste a druhý ne, neznamená to, že vztah nemůže projít hlubokou proměnou.

Co my ženy často nevidíme

Je velmi snadné říct, že partner „je nevědomý“, „necítí“, „nechce růst“, ale pravda je mnohem hlubší a jemnější.

Muži nežijí v menší citlivosti, muži žijí v jiném světě.

Tak, jako my ženy máme svůj vnitřní citový oceán, muži mají pevnost, ve které se naučili přežívat.

Mnoho mužů vyrůstalo v prostředí, kde se od nich očekávalo:

• „buď silný“
• „nebreč“
• „emoce jsou slabost“
• „to vydržíš“
• „hlavně žádné drama“

A tak dnes, jako dospělí:

• neumí popsat, co cítí,
• bojí se vlastní zranitelnosti,
• reagují mlčením, když jsou přetížení,
• uzavírají se, když něco bolí,
• cítí se nepochopení, když je žena emocionální,
• a často se v hloubi duše obávají, že nejsou dost.

Ano, i muži mají strach, že selhávají.
Jen o tom nemluví.

Jak říká Esther Perel, muži často touží po blízkosti úplně stejně jako ženy, jen se k ní dostávají jinou cestou. Esther Perel to krásně popisuje ve svých přednáškách o vztazích https://www.estherperel.com

Jak se cítí žena, když partner „nekráčí s ní“

Žena většinou cítí:

• opuštění,
• že není viděná ani slyšená,
• pocit, že drží celou rodinu sama,
• únavu z toho, že vše tahá na svých bedrech,
• obavu, že blízkosti je málo,
• osamělost ve vztahu,
• touhu po sdílení a pochopení.

A v té nejhlubší rovině:
„Chci, aby mě miloval i ve chvíli, kdy mu nejsem pohodlná.“

Jak se cítí muž, když žena začíná růst a měnit se

A muž často:

• neví, co se děje,
• nerozumí novému jazyku ženských emocí,
• nechápe, proč to „už nefunguje jako dřív“,
• cítí, že o ni přichází,
• bojí se, že ji ztrácí,
• má pocit, že není dost dobrý,
• a občas má strach, že ji už nikdy nebude umět naplnit.

A protože to neumí říct, tak:

• se stáhne,
• uzavře,
• nebo začne zlehčovat její pocity.

Což v ní jen prohloubí pocit samoty a on má pocit, že selhal ještě víc.

Muži většinou nejsou necitliví.

Jsou jen jinak zranění.

„To, že nevíš, jak se vyznat v emocích, neznamená, že jsi špatný. Znamená to, že tě to nikdy nikdo nenaučil.“

Jak se v tom spolu můžete potkat

Žena potřebuje slyšet:
„Tvůj svět emocí je opravdový a já tě chci pochopit.“

Muž potřebuje slyšet:
„Nechci, abys byl někým jiným, chci být s tebou a růst společně.“

Není to o tom, kdo je víc vědomý.Je to o tom, kdo má odvahu udělat první krok.

Možná jako muž netušíš, že když žena začne jít více do hloubky, neznamená to, že začíná být náročná, ale to že chce být pravdivá a možná tě to může trochu vyděsit.

Stejně jako ona jako žena často netuší, že když muž mlčí, není to pro to, že by mu to bylo jedno, ale že jen neví, jak to nebo co říct.

Náš příběh

Chvíle, kdy jsem konečně pochopila, co v něm vidím

Byl jeden okamžik, kdy se mi všechno poskládalo.
Byla jsem na konstelacích a nechala jsem si postavit mužskou linii svého partnera tedy:

• Petr,
• jeho nejstarší syn,
• Petrův otec,
• Petrův dědeček.

Když ti muži stáli za sebou, viděla jsem tři generace plné zranění.
Viděla jsem, jak otec stojí za synem, ale vlastně není přítomný.
Viděla jsem mužskou uzavřenost, kterou si nesli jako ochranu.
Co bylo nejsilnější… Viděla jsem, jak se láska nikdy nenaučila projevit slovy, dotekem ani blízkostí.

V tu chvíli jsem pochopila: Petr nereaguje proti mně. On jen opakuje to, co se naučil od mužů před ním.

Najednou to přestalo bolet osobně a poprvé jsem uviděla klid tam, kde jsem dřív viděla necitlivost.

Právě to potvrzuje i Jesper Juul, že jednáme podle vzorců svých rodičů, dokud nepochopíme, že nejsou naše.

Proč muži někdy necítí to, co cítíme my

Mnoho mužů vyrůstalo v prostředí:

• kde emoce byly slabost,
• kde pláč byl „zakázaný“,
• kde se neříkalo „bolí mě to“,
• kde se konflikty řešily mlčením,
• kde nikdo neučil, jak být s vlastní bolestí.

A tak i jako dospělí:

• neumí pracovat s emocemi,
• nerozumí tělesným signálům,
• vyhýbají se nepříjemným pocitům,
• a když je něco zraní, přepnou do útoku nebo úniku.

A my ženy si to často vyložíme jako:
„Nezáleží mu na mně.“
„Nevidí mě.“
„Je necitlivý.“

Ale realita je často jiná: On prostě neví, jak na to.

Jak říká Bessel van der Kolk, tělo reaguje automaticky podle minulých zranění a nejen mužova minulost často mluví dřív než on sám.

„To přece nemůžeš takhle cítit.“

Jaká byla naše cesta… dlouhá a spletitá.

Dodnes si pamatuji večer, kdy mi Petr řekl:
„To přece nemůžeš takhle cítit.“

Jemu dávalo smysl něco úplně jiného než mě, jenže to je ten rozdílný svět muže a ženy.
Pro něj byla blízkost = fyzická blízkost. Pro mě = emoční.
On chtěl sex. Já potřebovala bezpečí, aby se vůbec má duše otevřela.

Jenže on tomu nevěřil, vůbec tomu nerozuměl a myslel si, že si to vymýšlím, protože ženy „to přece dramatizují“.

Dnes už se tomu smějeme, ale tehdy to bolelo.

A těch situací bylo víc.
Usínali jsme v napětí.
On naštvaný, já vyčerpaná.
On měl pocit odmítnutí, já potřebovala spát a cítit se v bezpečí.
Některé naše hádky končily pozdě v noci.

Až do chvíle, kdy jsem se nadechla a řekla mu:
„Chápu, že jsi naštvaný, ale to je tvoje emoce, jestli chceš být naštvaný, buď.Není to moje odpovědnost, já jdu spát.“

V tu chvíli se se změnilo. O tom, jak nám to funguje dnes i s tolika dětmi si můžeš přečíst třeba tady – https://vedomemilovat.cz/jak-si-najit-cas-na-sebe-s-vice-detmi-a-proc-to-stoji-za-to/

A například to popisuje Terrence Real, který říká, že ve vztahu často jednají dvě děti převlečené za dospělé, dokud jedno z nich neudělá první vědomý krok.

Když jeden roste, druhý ho následuje

Když začneš měnit sebe,
když začneš reagovat jinak,
když začneš mluvit tišeji,
když začneš stát pevněji,
když přestaneš nést, co ti nepatří…
… partner to dřív nebo později ucítí.

Pak se stane tohle:

• začne zpomalovat své reakce,
• přestane obracet vše proti sobě,
• uvidí tvoje hranice,
• začne si uvědomovat, co v něm spouštíš,
• zjemní v komunikaci,
• možná poprvé v životě se podívá do sebe.

I Petr to tak měl.
Představa, že si „zrcadlíme“ věci, ho kdysi doháněla k šílenství, ale dnes je to náš největší společný učitel.

A teď ta nejdůležitější otázka

Jak dlouho to má nést jeden člověk?

To je to, co slyšet nechceme, ale to, co slyšet potřebujeme.

Některé vztahy se uzdraví.
Některé ne.

Ne proto, že by byl partner špatný.
Ale proto, že:

• nechce růst,
• nechce mluvit,
• nechce vidět,
• nechce převzít zodpovědnost,
• a nechce opustit své staré bezpečné vzorce,
• opustit svou komfortní zónu.

Potom přichází čas uvědomit si, kde jsou mé hranice. Jak dlouho budu ještě čekat.

Až pochopí.
Až si uvědomí.
Až…

Jednou už jsme se svých hranic zastali. Oba jsme s Petrem rozvedení a naše společné manželství je druhé v pořadí. Ani já a ani on jsme neměli vztah, ve kterém rostli oba a já se tehdy sama sebe zeptala…

„Chci takhle žít ještě dalších 20 let?“ To byla otázka, která změnila vše.

Takže, jestli teď stojíš na podobném místě. Zeptej se sám/sama sebe a uvidíš jaká bude tvá odpověď.

Pokud je odpověď ANO, jděte dál spolu.
Pokud NE…
Možná je to začátek nové pravdy.

Vztah je životní škola a většinou do ní nevstupujeme připraveni

Vztah nás učí dospělosti.
Učí nás hranicím, odpovědnosti, trpělivosti, pravdě, lásce i odvaze.

A ano, někdy rosteme díky partnerovi a někdy navzdory němu, ale vždy to začíná u jednoho jediného člověka: U Tebe.

Pokud máte doma dva různé světy, neznamená to, že se milujete málo.
Někdy je to jen rozdíl příběhů, výchovy, bolesti a odvahy.

A někdy stačí, aby začal jeden.
Ten, kdo má sílu být první.
Ten, kdo cítí víc.
Ten, komu na tom skutečně záleží.
Nebo ten, který je moudřejší.

A když druhý chce, přidá se.
Třeba ne hned, ale přidá.

Jestli nechce, pak je důležité připomenout si jednu věc:

Není sobectvím chtít vztah, který tě neničí.
A není slabostí odejít z místa, kde už není prostor pro růst.

Někdy je těžké přijmout pravdu, že když ve vztahu roste jen jeden a druhý ne, může to být dlouhodobě vyčerpávající.

Pár malých otázek k zamyšlení

• Co je dnes tvoje pravda?
• Kde cítíš, že už neseš víc než to, co je tvoje?
• Co je tvůj první malý krok k sobě?
• A jak dlouho chceš čekat, než partner bude chtít růst s tebou?

Pokud cítíš, že se v tom motáš sám/sama…

Jsme tu s Petrem pro vás oba.
Bez posuzování, bez tlaku, bez náročných teorií.

Můžeme si spolu jemně podívat na to:

• kde se míjíte
• kde se potkáváte
• a co váš vztah opravdu potřebuje

A jestli chceš začít sám/sama:

👉 Stáhni si zdarma naši Mapu vztahu.
Pomůže ti uvidět pravdu a možná ti ukáže cestu odkud začít nebo kde skončit.

A příště se podíváme na to, kdy ještě uvažovat nad tím, že to má smysl a kdy je lepší se přestat trápit hned.