Předčasný porod a pánevní dno

Když tělo nestihlo dokončit cestu

Předčasný porod se často popisuje v číslech.
Kolikátý týden, kolik gramů, kolikáté těhotenství… a jaká byla prognóza.
Jak dlouho miminko bojovalo. A jestli to „dopadlo dobře“.

Jenže tělo ženy žádné tabulky nezná.

Tělo žije procesem.
Stejně jako žena.

V těhotenství se postupně mění. Ladí se.
Přizpůsobuje se novému životu, který v něm roste.
Nejde jen o růst břicha nebo hormonální změny. Jde o hluboký vnitřní proces, který se odehrává na několika rovinách zároveň.

Pánevní dno se adaptuje na rostoucí miminko, dech se proměňuje, nervový systém se postupně připravuje na porod. A žena se někdy vědomě a jindy úplně nenápadně chystá na příchod nového života. Na přechod. Na změnu identity. Na nový vztah k sobě i ke světu.

Nic z toho se neděje náhodou.
Všechno má svůj rytmus. Devět měsíců je dlouhých a jsou pro to určité důvody.

Tělo nezná tabulky ani termíny

Těhotenství není stav, který se „nějak vydrží“. Je to cesta. Proces. Postupné otevírání.

Každý měsíc, každý týden, každá fáze má svůj význam. Tělo i psychika ženy se ladí krok za krokem. Tahle postupnost dává ženě, tělu, životu pocit bezpečí.

Proto když se těhotenství popisuje jen přes data a diagnózy, něco podstatného se ztrácí.

Ztrácí se zkušenost ženy.
Ztrácí se prožitek těla.

Tělo není stroj, který se dá přepnout do jiného režimu během jednoho dne. Je to velmi propracovaný systém, který potřebuje čas, aby mohl přecházet z jednoho stavu do druhého. Předčasný porod v tomto přecházení udělá zmatek.

Těhotenství je proces postupného ladění

Má své fáze a ne náhodou se dělí na tři trimestry, potažmo čtyři, když připočteme i šestinedělí a těch pár nejkrásnějších měsíců po něm. Každý z nich nese jinou kvalitu, jiný úkol a jinou energii.

Tři fáze těhotenství a jejich smysl

🩷 První trimestr je obdobím adaptace.
Tělo i žena si na sebe navzájem zvykají. Hledají bezpečí a ukotvení. Je to velmi křehké období, ve kterém se teprve tvoří základní pocit důvěry.

🩷 Druhý trimestr přináší víc stability.
Tělo už „ví“, že nese život. Hormonální hladiny se vyrovnávají, žena se často cítí silnější a klidnější. Miminko dostává tu nejlepší možnou péči.

🩷 Třetí trimestr je dozrávání.
Ladění detailů. Příprava na porod. Tělo se pomalu uvolňuje, pánevní dno se chystá na otevření, nervový systém se učí zvládat intenzitu.

🩷 Čtvrtý trimestr je spojením.
Jako laktační poradkyně považuji první tři měsíce miminka za čtvrtý trimestr, kdy se maminka s miminkem na sebe vzájemně ladí a hledají si svůj vlastní rytmus.

První tři trimestry dohromady vytváří vnitřní připravenost na nový život, na novou roli v životě ženy.
Nejen fyzickou, ale i emoční a energetickou, těžko popsatelnou vrstvu prožitku, která se špatně vysvětluje slovy, ale tělo ji zná.

Když porod přijde dřív, než tělo dozraje

Někdy se ale stane, že porod přijde velmi brzy.

Dnešní medicína umí zázraky. Dokáže pomoci miminkům narozeným už kolem 22. týdne těhotenství. To je obrovský dar a obrovská pomoc.

Zároveň ale existuje i druhá rovina, o které se mluví mnohem méně. A to je tělo matky, ženy, která dítě porodila.

Protože i když porod proběhne, proces tím nekončí.

Někdy se stane, že tělo nestihne dokončit to, na co se tak dlouho připravovalo.

Nestihne dozrát.
Nestihne ten vnitřní přechod.
Nestihne se s těhotenstvím rozloučit.
Nestihne pochopit, že porod je tady a že je po všem.

Není to selhání. Je to přerušený proces.

Jak tělo reaguje, když se proces přeruší

Tělo má jednu zásadní vlastnost.
Snaží se chránit. To je základní reakce naší nejstarší části mozku, je to přirozená ochranná reakce těla, kterou se naučilo velmi dávno.

Pánevní dno jako ochrana, ne porucha

Po předčasném porodu se často mluví o tom, že je pánevní dno oslabené. Ano, může být oslabené. Ale velmi často se děje pravý opak.

Pánevní dno zůstává stažené a drží.
Jako by říkalo: „Ještě není bezpečno.“

Drží ženu.
Drží prostor, který se otevřel příliš rychle.
Drží proces, který se nestihl dokončit.

Stažení není chyba, je to ochranná reakce našich nejhlubších vzorců.

Dech a nervový systém ve střehu

Podobně reaguje i dech a nervový systém. Dech bývá mělčí, tělo je v pohotovosti, jako by pořád čekalo, že se ještě něco stane.

Nervový systém potřebuje signál, že je po všem.

Že nebezpečí pominulo.
Že se může uvolnit.

Pokud tento signál nepřijde, zůstává tělo ve střehu i dlouho po porodu.

Tlak na návrat do normálu

Velmi brzy po porodu se ale často očekává, že se žena „dá rychle dohromady“. Že bude fungovat. Vždyť porod už přece proběhl.

Jenže tělo ví, že něco skončilo jinak, než mělo.

A když nemá prostor, aby to mohlo doznít, může se stáhnout ještě víc.

Aby to všechno uneslo.
Aby drželo pohromadě.

Proč tenhle prostor otevírám

Tenhle text nepíšu jen z teorie.

Předčasný porod jsem zažila několikrát. Vím, jaké to je, když se všechno odehraje rychleji, než tělo stihne pochopit, co se vlastně děje.

Zároveň jsem se tomuto tématu věnovala i ve své závěrečné práci ve škole pánevního dna.
A čím hlouběji jsem šla, tím jasněji jsem viděla jednu věc.

Že se o ženě po předčasném porodu mluví málo.
A že v tom mnoho žen zůstává samo.

Zažila jsem šest předčasných porodů.
Každý z nich jinak.
Každý zanechal jinou stopu.

A přesto se v těch příbězích opakovala stejná linka.
Tělo si pamatuje.

Možná i proto vzniká tahle série. Aby ženy měly slova pro to, co cítí. Aby pochopily, že jejich reakce nejsou slabost ani selhání.

Péče o ženu po předčasném porodu není luxus

Péče o ženu po předčasném porodu není něco navíc.

Je to základ.

Základ pro její zdraví.
Pro vztah k vlastnímu tělu.
Pro přijetí sebe jako ženy a matky.
Pro vztah k dítěti.
Pro vztah k partnerovi.

A také pro možnost celý proces jednou skutečně uzavřít.

Co všechno se může ozvat později

Někdy se tyhle věci ozvou až po měsících nebo letech.
Ve chvíli, kdy už je „všechno v pořádku“.

V těle.
V pánvi.
V emocích.
V pocitu, že něco zůstalo otevřené.

V dalších textech se budu postupně dotýkat všech těchto rovin.
Fyzické, emoční i energetické.

Pozvání k pokračování

Pokud tě tenhle text oslovil a možná v něm slyšíš něco, co ti je blízké nebo podobné.
Můžeš ho poslat dál.

Třeba ženě, jejíž tělo tu cestu také nemohlo dokončit.
A která v tom zatím zůstává sama.