Vztah na jedno použití

(A proč to tak být nemusí)

Žijeme v době, kdy mnoho věcí kolem nás má velmi krátký život.

Telefon, který ještě včera stačil, dnes nahradíme novějším modelem. Auto vyměníme, když se oprava nevyplatí. A když se podíváme na kvalitu některých věcí, ani se nemůžeme divit, že jsou určené na jedno použití. Máme kolem sebe spousty jednorázových věcí od plínek a oblečení až po nádobí a co když i vztah máme jen na jedno použití?

Co když si někdy a možná i nevědomky, začneme podobný přístup přenášet i do vztahů?

Seznámíme se, párkrát se potkáme, zamilujeme se. Užíváme si společné chvíle, výlety, smích. Časem přijdou první neshody, rozdílné zvyky, rozdílné pohledy na věci. Někdy je ustojíme, jindy se naše cesty rozejdou a zkoušíme to znovu. S další pokusem třeba přijde společné bydlení, zjišťujeme, jestli nám to ladí i v běžném životě. Sem tam přijde nějaká neshoda, ale většinou se to nějak uhladí.

Na řadě pak bývá další krok.

Svatba nebo dítě. Je jedno, co přijde dřív. Žijeme v době, kdy se „papír“ až tak moc neřeší. Mnoho párů spolu žije na hromádce, někdy už i s dítětem z předchozího vztahu, který prostě nevyšel. Ke vztahům se totiž často chováme stejně jako ke spotřebnímu zboží, když už to nefunguje, hledáme rychlou náhradu a děti v tom pak hrají roli nevinných diváků.

Jenže, když jsou v tom děti.

Není už to jen „zkouška, jestli nám to vyjde“. Je to společná cesta, kde každý krok, dobrý i ten špatný, zanechává stopu. A děti se učí hlavně tím, co vidí. Pokud vidí, že se vše opouští při prvním problému, snadno si odnesou, že vztahy jsou na jedno použití nebo pokud naopak sledují vztah plný bolesti, mohou uvěřit tomu, že „se to prostě musí vydržet“.

Odpověď neleží ani v tom držet se za každou cenu, ani v tom odcházet při prvním zádrhelu.

Je někde uprostřed, v ochotě pečovat, hledat cesty zpět k sobě, vnímat, kdy se potřebujeme zastavit a znovu se propojit. Občas je třeba hledat kompromis, protože vztah není jednorázový kelímek od kávy.

Vztah potřebuje péči, pozornost a vědomý čas pro nás dva.

Někdy si stačí připomenout, že se potřebujeme. Jednoduše se zastavit a říct „Teď Tě potřebuju.“ Vyhradit si chvíle jen pro sebe navzájem. Vnímat, kdy jsme se od sebe vzdálili, a místo odchodu hledat cestu zpět. Vztahy jsou místem, kde rosteme, kde si nastavujeme zrcadlo a kde hádka může být jen odrazem něčeho úplně jiného, než se na první pohled zdá.

Pokud tohle vidíme, rosteme spolu.

Vztah je společné dílo, které můžeme tvořit celý život a statistiky dokazují, že šance na to tady pořád je.

Rozvodovost v Česku v posledních letech klesá. Zatímco kolem roku 2010 končilo rozvodem téměř 50 % manželství, v roce 2023 to bylo zhruba 37 %, nejnižší číslo za poslední dvě dekády. Dle statistik se lidé dnes berou později, uvážlivěji a s většími závazky, a to se odráží i na stabilitě vztahů. Otázkou jen zůstává, jak budou statistiky vypadat až vstoupí v platnost novela zákona, díky které se zjednoduší a zrychlí rozvodové řízení. Možná, že teď to bude hlavně o nás.

Vědomý vztah totiž není o tom, že nikdy nepřijdou krize.

Je o tom, že si dovolíme růst spolu, nastavovat si zrcadla a chápat, že hádka může být jen pozvánkou k hlubší pravdě, často úplně jiné, než se na první pohled zdá. Možná stačí zastavit se. Všimnout si a nevzdat to hned, dám tomu jen kousek času. A možná se tím zbavíme iluze, že láska je věc na jedno použití, a necháme jí místo pro růst.

Možná je čas přestat vnímat vztah jako věc na jedno použití a začít ho brát jako dílo, které stojí za to tvořit celý život.

Zkuste se dnes na chvíli zastavit a položit si pár jednoduchých otázek:

• Kdy naposledy jsme spolu mluvili opravdu z hloubky?
• Kdy jsem partnerovi/ce řekl/a „Teď Tě potřebuju“?
• Co bych dnes mohl/a udělat, aby se náš vztah oživil?

Nemusí to být nic velkého, stačí dotek, společný čaj nebo jen pět minut bez telefonu, kdy se díváte jeden druhému do očí.

Vztah je živý organismus a když ho živíme pozorností, roste.

A jak to víme?

My sami jsme si prošli rozvodem, ne jedním společným, ale každý tím svým a měli jsme v tom děti. Když se teď díváme zpátky, vidíme, že hlavním důvodem bylo to, že v každém z těch vztahů rostl pouze jeden, nerostli jsme spolu. Jeden se posouval a druhý zůstál stát a ta propast mezi námi se pomalu prohlubovala.

Představa, že by to tak mělo být dalších dvacet let, nás děsila, a tak jsme odešli.

Díky tomu víme, že růst ve vztahu je možné sdílet, ale musí být vědomý a musí být oboustranný. Občas může růst jen jeden, ale ten druhý se musí alespoň vydat stejným směrem, protože jinak se snadno stane, že na místě zůstane stát sám. A pak možná potká někoho, kdo stojí na podobném místě, ale jestli spolu opravdu porostou, to už je jiná otázka.

Možná i vy zjistíte, že když porostete spolu, za pár let vám vaše vlastní statistika potvrdí, že láska není na jedno použití.

Chceš zjistit jaké první kroky můžeš udělat, když se od sebe na chvíli vzdálíte?

O víkendu proběhne online minikur První kroky k blízkosti ve vztahu a je zdarma. Zaregistrovat se můžeš tady https://vedomemilovat.cz/kurzy/odsblizenikpropojeni/minikurz/
Možná najdeš něco, co Ti pomůže vykročit stejným směrem, abyste zase kráčeli spolu.